Nic moc nového pod hvězdami...

8. ledna 2011 v 22:59 | Toby
ava
Moji milí čtenáři,
Tobymu se jakýmsi nedopatřením povedlo smazat veškerou historii blogu.
No dobře, nebylo to ani tak nedopatřením, takový idiot zase nejsem. Ale věřte mi, že skutečný příběh znát nechcete. Budu se to snažit napravit jak jen to půjde.
Omlouvám se, že jsem vás nechal tak dlouho čekat. Zdánlivě neřešitelná situace, která se v mým životě vyskytla koncem listopadu, se nakonec tak nějak vyřešila. A dokonce se vyřešila, aniž bych se o to jakkoli zasloužil nebo tomu dopomohl. Nadto jsem byl ušetřen i rozhodování, což pro mě, jako přímo chronickou Váhu, udělalo celou situaci o dost snesitelnější. Říkejme tomu klidně deus ex machina, protože tak nějak to asi bylo. (Ne, nestal jsem se zde dne na den věřícím. Nehledě na to, že by mě mezi sebou stejně asi nechtěli. Ale jinak si to vysvětlit nedokážu.)
Pro vás je ale důležitý jedině důsledek - jsem zpátky.


Pokud vás to zajímá, Vánoce jsem strávil v kruhu rodinném. Když se nad tím zamyslím, byly to asi nejlepší Vánoce za hodně dlouhou dobu. Přijel děda z tátovy strany, kterýho jsem neviděl asi od sedmi let a já zjistil, že je to neuvěřitelně vzdělaný a jemný pán s vytříbeným vkusem (má rád Jana Wericha, Sophii Loren a Django Reinhardta). Nebýt nebožky babičky, okamžitě bych ho zařadil mezi "našince". A nebýt toho, že asi půl hodiny, ač velice kultivovaně, hovořil o kozách jakési televizní hlasatelky. Pod stromeček mi věnoval starou monografii Bohumila Kubišty, což mě doopravdy dojalo. Už jen fakt, že ví, jak ho mám rád. Rozhodl jsem se, že ho musím začít navštěvovat.

Ježíšek mi přinesl naprosto dokonalý boty. A když říkám Ježíšek, myslím tím Ježíšek, protože se mi nikdo nechce přiznat, od koho jsou. Mám podezření na sestru. Tajemně se usmívala (a vydělává zdaleka nejvíc z rodiny). Padnou mi jako ulité, jsou žlutobílé a dokonale nepraktické. ♥♥♥

I Silvestr se letos enormně vydařil. I když jsem se naprosto nevojtěchovsky opil, nedostavila se žádná kocovina. Možná to bylo proto, že mi o půl deváté večer došel tabák a já od té doby neměl jedinou cigaretu. Proto taky první letošní ráno bylo poměrně přelomové. Sepsal jsem si seznam novoročních předsevzetí, které se předem chystám nedodržet a ukládám si je jen z masochistické touhy mít si co vyčítat. Na prvním řádku září tučné červené přestat kouřit!!!. Nejen proto, že kuřáci smrdí. Mohlo by to totiž mimo jiné vyřešit mou věčně neuspokojivou finanční situaci. A máti by to určitě taky potěšilo... (Zato Filip, můj nejlepší kamarád, mě asi zabije. Nebo zabiju já jeho, až přede mnou bude pálit jednu za druhou.)

somnambul
Ale aby všechno nebylo tak odporně pozitivní: Můj byt od pondělka znova zeje prázdnotou. Zjistil jsem, že víc, než Michal, mi chybí to espresso, co si odvezl. Takže piju zase instantní patoky, žeru mámino cukroví (nejlepší druhy jsem vyžral už ale před Vánocema, takže mi zbejvaj jen zázvorky, rumový koule a pracny) a čtu si Learyho, místo abych věnoval svou pozornost skriptům z dějin filozofie.

Když jsem teď zase single, užívám si rozsáhlý území svý postele plnými doušky. Najednou je tak neuvěřitelně obrovská, že jsem schopnej se v ní ztratit a na chvíli zdrhnout před trapnou realitou. Nad ni jsem si pověsil reprodukci Váchalova Somnambulu a zase se tu cítím jako doma. Ámen.

A poslední novinka - našel jsem si psa. Vracel jsem se 4.1. v podvečer domů z práce a připletl se mi na Kačerově pod nohy. Koukal na mě strašně vypleštěně a vytrvale loudil. Nechtěl jsem do bytu psa, ale za ten jeho hereckej výkon jsem ho musel vzít s sebou. Krom toho mrzlo a já se snadno nechám ukecat. Navíc je tak mrňavej, že by mohl bydlet i v garsonce - a tady je teď najednou, když tu bydlím jen já, celkově hrozně moc místa. Takže jsem vyhodil Michalovu sochu volavky od bůhví-koho (stejně to byl odpornej kýč) a zřídil tam DeLargeovi pelech. Začal jsem mu tak říkat, protože se kouká podobně, jako právě Alex.

silvestr
Jedno foto ze Silvestra 2010/2011. Filip, já a Michal chvíli před půlnocí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lu-c-k lu-c-k | Web | 9. ledna 2011 v 1:00 | Reagovat

Ach. Konečně jsi svou větev otevřel, udělal jsi mi radost! Protože už jenom vzhled tvého blogu je víc než sympatický. :) Byl jsem hrozně zvědavý, co se skrývá za růžovým panterem Tobym, a musím říct, že ve svém prvním článku - kde, ačkoliv si to možná neuvědomuješ, jsi vytvořil celkem slušnou mozaiku :D - jsi na mě zapůsobil víc než sympaticky. A tvůj děda mimochodem taky, i s tím půlhodinovým excesem o hrudníku televizní hlasatelky.
A vůbec se mi líbí tvoje uvažování. Taky si mě kdysi jeden pes vyhlídnul a já bych si ho nejraději nechal, kdyby mě s ním hned nevyhodili. Psi jsou úžasní na nervy. :)

2 Majdalés Majdalés | E-mail | 9. ledna 2011 v 1:17 | Reagovat

Vojtíšku, konečně jsi zpátky! Bez tebe tady na blogu zavládlo ošklivý beznázorový šedo. A jaká nuda tu byla!
To s Michalem mě mrzí, byli jste krásnej pár. Smím se ptát, co se stalo, nebo je to moc osobní? Ať je to, jak je to, můžeš mít lusknutím prstu pět takovejch, to jsem si jistá. :D
V části s nalezeným čtvernožcem jsem si začínala myslet, že se z tebe stává sentimentální romantik, ale v tom samým odstavci jsi mi to stohl vyvrátit. Pojmenovat svý štěňátko DeLarge je zvrhlost! :D (Jestli se ten pes vážně dívá takhle, rychle ho pošli zpátky na ulici, to zvíře je evidentně posedlý ďáblem.) Jaká je to rasa?

3 Dederon Dederon | 9. ledna 2011 v 2:05 | Reagovat

Toby, ten obraz je úžasný. Do ložnice jako dělaný.
Vítej zpátky, těším se na tvoji novou tvorbu. Budeš znova přidávat i starší věci? Chtěla bych, aby si manžel přečetl Agátu Breutzmannovou. Věř mi, že by to potřeboval. ;)

4 Toby Toby | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 12:07 | Reagovat

[1]: Tenhle můj je, co se nervů týče, hotová pohroma. Už pochcal co se dalo, rozlil v koupelně máchadlo a sežral mi jelení klobásu z Vánoc. Ale tomu pohledu se nedá odolat. Tak jsem se radši zlepšil své schopnosti vyhledávání loužiček a všechny drahý boty přesunul do metrové výšky (nechal jsem mu dole kecky od vietnamců, aby se necítil uražen).

[2]: Ptát se můžeš, Majdi. Akorát já sám nevim, jak to vysvětlit. Prostě to nefungovalo. Najednou jsem zjistil, že jsem obklopenej "kompromisama" a ve vlastním životě se necítím pohodlně. Povahově jsme se vzájemně tak třískali, že to fakt nešlo. Navíc by nemuselo bejt špatný být zas chvilku nezadanej. ;)

[3]: To zatím nevím, podle toho, jak se mi bude psát teď. Když bude dost času a inspirace na nový věci, nevidím důvod přidávat ty starý. Ale AB ti můžu klidně poslat na mail, jestli chceš.
... než mu jí dáš ke čtení, zkus pár facek. Třeba zaberou. ;)

5 Mozeg Mozeg | 9. ledna 2011 v 12:48 | Reagovat

To s tím dědou ti přeju, pantere. Koukám, že jsi měl po kom zdědit ten skvělej vkus. Když vidím mladou Sophii Loren, přemýšlím, jestli jsem si nevybral špatnou sexuální orientaci. A Djanga taky můžu - beztak děda pařil Mafii. :D
Psa! Blázne! Máš alergii na psí chlupy a pořídíš si psa. Doufám, že s ním plánuješ i spát.
Sluší ti to. (ostatně jako vždycky) Michal vypadá tak na osm promile.

[2]: Já ti řeknu, co se stalo. Michal byl moc velkej spoidek, to se stalo. :D

6 Moss Moss | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 13:00 | Reagovat

Jsi první člověk, kterýho se mi podařilo potkat, co čte Learyho. Děláš to z čistě akademických důvodů, nebo si ověřuješ zkušenost? :D
Ten obraz je nádhera, Dederon má pravdu. Abych pravdu řekla, tak jsem ho doteď neznala. Váchala mám zmáknutýho spíš po stránce literární. Ale asi to doženu.
Smím se ptát, co je Agáta Breutzmannová? Chápu to dobře, že píšeš? Doufám, že se něčeho brzo dočkám, jsem na tvoji tvorbu hrozně zvědavá. :)

7 Toby Toby | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 13:26 | Reagovat

[5]: Se Sophií by si dal říct každej. Napříč orientacemi a živočišnými druhy. Taková ženská se nedá odmítnout.
Michal těch osm promile možná i měl. Nebyl jsem na tom o moc líp, jen se mi povedlo zbořit se trochu později.
Na psy mám jen jedno + a beru prášky, takže to tak hrozný není. Sestřin Sergio se po mě valí v jednom kuse a je to v pohodě.
A ne, spodek nespodek, tím to nebylo. :D Sex byl dobrej. Tohle bylo spíš psychický.

[6]: Čistě akademický to není, ale vím, kde mám svý hranice. :) Váchal je king po všech stránkách. Když mi bylo třináct, zamiloval jsem se do Krvavýho románu, udělal si o něm referát do školy a učitelka mě na dvě hodiny vyhodila. Od té doby ho mám ještě radši.
Píšu. Spíš se o to pokouším. Agáta byla jedna z prvotin. Kratinká povídka, snad spíš zamyšlení. Zkus si nakombinovat Paní Bovaryovou, Na dotek a Nebezpečné známosti, uber tomu tak 80% na kvalitě i kvantitě a máš přibližnou představu. ;)

8 Čolek Čolek | 11. ledna 2011 v 11:18 | Reagovat

Vítej zpátky, to s tím kouřením ti nadšeně schvaluju. I to s tím Michalem. Nezdál ses mi zrovna spokojenej - už delší dobu.
Ty máš rád Mechanický pomeranč? A to jsem myslel, jakej jsi mírumilovnej a citlivej člověk. Díky Bohu za dalšího zvrhlíka do party. ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama